Krok za krokem do základního tábora Everestu | Travel Akademie

Krok za krokem do základního tábora Everestu

Splnění dětského snu, dokázání sám sobě, že na to mám, či vidět jednou za život Everest… Ať už je váš důvod, proč se vydat na trek do základního tábora nejvyšší hory světa jakýkoliv, určitě nebudete litovat.

My se rozhodli relativně ze dne na den, že pojedeme do Nepálu na Everest trek. Jak se říká – neplánované akce bývají ty nejlepší. A jaká byla skutečnost? Čtěte dál a uvidíte.

Začátek treku

Naprostá většina lidí, kteří se chystají na trek, letí přímo z Káthmándú do Lukly. My jsme ovšem zvolili druhou možnost, a to projít si cestu pěšky. Tuto cestu z Káthmándú do Lukly bez použití letadla ovšem nebudu moc rozepisovat, protože ji nikomu nedoporučuji.

Ve zkratce, první den strávíte 13 hodin ve sdíleném jeepu (sdíleném chápejte 2 osoby na jednu sedačku) cestou do Saleri. Následující 3 dny jsou víceméně stejné – každý den přes 7 hodin chůze, denně ujdete přes 20 km. Nejhorší na cestě je ovšem samotný terén. Buď lezete do šíleného kopce, nebo ze strmého kopce slézáte. Když řeknu, že během 3 dnů neujdete ani 50 metrů po rovince, tak nepřeháním. Přidejte si k idylce stáda oslů, bahno po kotníky a nulové výhledy. Nyní asi chápete, proč je lepší tento úsek vynechat a letět přímo do Lukly.

 

Nepálské děti cestou ze Saleri

Tento report z výše zmíněných důvodů proto začíná v Lukle, kam na místní nejnebezpečnější letiště světa (a to je fakt) přilétá naprostá většina trekařů.

 

Letiště v Lukle

Den 1: z Lukly (2,840 m) do Phakding (2,610 m) – 6.9 km

Po předešlých náročných dnech, byl dnešní 3hodinový trek jako balzám na duši. Samotná cesta připomíná uhlazený široký chodník lemovaný obchody s občerstvením pro trekaře. Cestou míjíme množství modlitebních kol, které se musí zásadně obcházet z levé strany, jinak to prý přinese neštěstí.

Den 2: z Phakding (2,610 m) do Namche Bazar (3,440 m) – 14.9 km

Dnes už to taková flákačka není. Začátek dne je příjemný, kdy se jde víceméně po rovince a přecházíte množství padacích mostů. Pohoda.

Padací most mezi Phagding a Namche Bazar

Tím ovšem sranda končí. Jakmile projdete vstupní branou do národního parku, začíná strmý a dlouhý výstup do kopce, během kterého zdoláte převýšení o téměř 800 m. První pohled na Namche Bazar je ovšem naprostým wow momentem, kdy si říkáte, že ta námaha a usílí za takový výhled stál za to.

Den 3: Namche Bazar (3,440 m) – aklimatizační den – 15.5 km

Díky relativně vysoké nadmořské výšce, je běžnou praxí zůstávat zde extra den, aby se aklimatizoval organismu. Během dne si vyjdete někam na kopec, kde pobudete několik hodin a na přespání se vrátíte zpět do původní výšky.

My, ostatně jako většina trekařů, jsme vylezli na vyhlídku nad město. Výšlap trval asi hodinu, ale převýšení bylo téměř 400 m. Výhled na Namche, jakoby vytesané a posazené do hory, je ohromný. Co nás ale možná ještě více ohromilo, byl první pohled na Mt. Everest.

 

Výhled na Namche

Po chvíli focení se odpojujeme od ostatních trekařů a vyrážíme směrem k vesnici Khumjung. Zde navštěvujeme místní školu postavenou Sirem Edmundem Hillary, která je největší v širokém okolí.

 

Den 4: z Namche Bazar (3,440 m) do Pangboche (3,930 m) – 16.4 km

Dnes ani ne tak náročný, jako dlouhý den – přes 7.5 h. chůze. Naštěstí počasí a výhledy na Ama Dablam (6,812 m) stojí za to, takže se jde jako po másle.

Cesta z Namche

Po výstupu do strmého kopce, přicházíme ke známé monasterii v Tengboche, kde si ve vedlejší pekárně dáváme jablečný pie a posilněni pokračujeme do naší cílové destinace, Pengboche.

 

Plánujete cestu do Nepálu a nevíte, jak na to? Pro více výletů a zájezdů kontaktujte našeho specialistu Marcela Žitníka.

Den 5: z Pangboche (3,930 m) do Dingboche (4,410 m) – 12.5 km

Ranní výhledy z pokoje na zasněžené vrcholky udávají směr celého dne. Cesta do Dingboche trvá jen 3 hodiny a je většinou po rovince. Hranici, kde přestávají růst stromy, jsme již překročili, a tak procházíme přes planinu, která je jako z jiného světa.

 Po příchodu na ubytování v Dingboche se jdeme ještě podívat k místní stúpě.

 

Dál se nám už moc chodit nechce, a tak míříme do místní kavárny na kafe a dortík. Nevím, jak to místní dělají, ale i skoro ve 4,500 m dostane výborné Illy kávu se sacher dortem, za který by se nemusela stydět žádná vídeňská kavárna.

 

 

 

Den 6: Dingboche (4,410 m) – aklimatizační den – 10.7 km

Den začínáme brzkým ranním výšlapem na kopec nad městem a poprvé se dostáváme do výšky nad 5,000 m. Výšlap to určitě není jednoduchý. Během 2,5 hodin zdoláváme převýšení přes 630 m. K tomu si připočtěte vysokou nadmořskou výšku… není divu, že při pohledu na ostatní trekaře kolem si připadáte jako ve zpomaleném filmu se zombíky jako hlavními hrdiny. Tělo se totiž v takových výškách pohybuje velmi pomalu a každý krok cítíte jakobyste měli k nohám přikované těžké balvany.

Kolem 10 h. ráno se dostáváme do výšky  5,048 m, odkud je fantastický výhled na Ama Dablam (6,812 m) mohutně se tyčící přímo před námi.

 

Pohled na Ama Dablam (6,812 m) z vyhlídky

Líbí se vám tato dobrodružná cesta do Základního tábora Everestu? Pak je to jednoduché, pojeďte taky!

Den 7: z Dingboche (4,410 m) do Lobuche (4,910 m) – 11.8 km

Začíname relativně lehkým dopolední 3hodinový trekem do „vesničky“ (vesnička se skládá ze dvou restaurací a jednoho hotelu) Thokla. Trek vede rovinkou, ale ta nadmořská výška s řídkým vzduchem už jde cítit, takže se jde velmi pomalu. Některé ukazatele tady dokonce udávají tempo 1 km/1 hod.

   

Po malém občerstvení nás čeká výstup na Thokla Pass. Každého vysoká nadmořská výška ovlivňuje jinak, tady ji cítíme všichni. Krátký, ale strmý výstup je náročný pro všechny, a to i pro místní šerpy.  

 

Naštěstí odpolední 2hodinový pochod do Lobuche už je jen příjemná procházka po rovince. Po ubytování se jdeme projít při okraji největšího nepálského ledovce – Khumbu Glacier, který nás zítra přivede až do samotného Everest base campu.

 

 

 

 

  

Den 8: Lobuche (4,910 m) – Gorakchep (5,140 m) – Everest Base Camp (5,364 m) – 13.7 km

Jeden z hlavních cílů naší cesty je dnes na dosah – základní tábor Everestu.

Očividně ale nejsme jediní, kteří do tábora míří. Cesta z Lobuche připomíná (alespoň nám Moravákům) letní procesí na Radhošť. Což nic nemění na celkovém zážitku z treku.

Cesta z Lobuche

Díky malému převýšení se jde dobře. Okolní výhledy opět nezklamaly. Po tom, co se ubytujeme v lodži (v těchto výškách už bez tekoucí vody), odhazujeme batohy a jdeme se podívat do základního tábora. Ten je od ubytování v Gorakshepu příjemná 1.5 hodina chůze při okraji ledovce.

 Sytě žluté stany lze spatřit již z dálky. Až z blízka si ale uvědomujeme, kolik těch stanů tady je! Stanové osídlení připomíná malou vesnici, kde každý koutek spadá pod jinou výpravu, ať už komerční (výstup stojí i 1 milion korun s tím, že vás tam doslova dotlačí), kde cizinci chtějí sdolat summit nejvyšší hory světa, tak zde najdete i nesčetné skupiny nepálských šerpů, kteří těmto cizincům pomáhají jejich sny splnit.

V dálce stany základního tábora

Samotná atmosféra v táboře, pohled na okolní velehory a masivní ledovec, to vše stojí za to. Pro mě osobně návštěva tábora byl splněný sen, který překonal už tak vysoká očekávání.

Základní tábor Everestu

Základním táborem Everestu většina turistů svůj trek končí a vrací se víceméně stejnou cestou zpátky do Lukly. My jsme se ovšem rozhodli si trek prodloužit o přechod Cho La Pass s následnou zastávkou u jednoho z nejkrásnějších vysokohorských jezer na světě, Gokyo.

Den 9: z Gorakshep (5,140 m) do Dzongla (4,835 m) – 11.4 km

Dnešní trek je parádní, jelikokož sestupujeme o 300 m. Procházíme přes Lobuche a dále se odpoutáváme od ostatních trekařů a sami (!) se vydáváme směrem na Dzonglu. Cesta vede podél vrstevnice, nikde nikdo, výhledy a počasí na jedničku, celkově paráda. Nabízí se nám další unikátní výhledy na Ama Dablam (6,812 m). Naše cílová destinace Dzongla je položena na vyvýšenině obklopená obrovskou horou Cholatse (6,440 m).

 Cholatse 6,440 m

Den 10: z Dzongla (4, 835 m) do Dragnak (4,700 m) – Cho La Pass – 11.7 km

Fyzicky nejnáročnější den je před námi. I když na první pohled podle rozdílů výšek na začátku a na konci treku se zdá, že se půjde dolů, pravý opak je pravdou. Během toho sestupu se musí nejprve vylézt do výšky 5,360 m přes sedlo Cho La s celkovým převýšením přes 700 m. Výraz „vylézt“ berte doslova. Cestou lezete po kamenech, brodíte se přes ledově studené potoky, jdete sněhem a po ledu. Také je nutné mít s sebou mačky na boty, jinak budete docela trpět.

 
Jak jste asi poznali, dnešní trek nebyl úplně jednoduchý. Technicky byl velmi náročný a vhodný pro fyzicky zdatné. Tento den ovšem zcela jistě patřil k těm nejzábavnějším a nejzajímavějším z celého treku, a to už je co říct!

Líbí se vám tento trek? Pak neváhejte a přidejte se ke mně! Více informací naleznete v příspěvku Everest Base Camp Trek.

Den 11: z Dragnak (4,700 m) do Gokyo (4,790 m) & Gokyo Ri (5,360 m) – 14 km

Dopoledne zdoláváme relativně krátký (3 h.), zato technicky náročný přechod přes ledovec. Cesta skrz měnicí se terén často mizí díky neustálému posunu kamení, takže několikrát tápáme kudy dál. Při pozdějším přiblížení k finálnímu srázu se spustily kameny, které padaly v naší těsné blízkosti, což na pocitu bezpečí taky nepřidalo.

Vše bylo ovšem zapomenuto, když jsme poprvé z vrcholu spatřili jezero Gokyo.

 První výhled na Gokyo, vedle vyhlídka Gokyo Ri a v pozadí hora Cho Oyu (8,201 m)

Odpoledne jsme se dále vydali na známou vyhlídku Gokyo Ri. Kopec to byl jako hrom, ale ta panorámata! Před sebou máte Mt. Everest (8,848 m) a několik dalších 8tisícových hor – Makalu (8,485 m), Lhotse (8,516 m), Cho Oyu (8,201 m). Pohled z vyhlídky patří k top momentům celého treku.

 

 Uprostřed v oparu Mt. Everest

Den 12: z Gokyo (4,790 m) do Namche Bazar (3,440 m) – 27.2 km

Tato část treku se většinou rozděluje na 2 dny. My se ovšem rozhodli ujít tuto část za 1 den s tím, že si pak déle odpočineme v Namche – teplá sprcha a pěkná postel má přece něco do sebe.

Čekali byste, že cestou zpátky vás nemá už co ohromit? Chyba! Právě cesta z Gokya směrem zpět vede jednou z nejmalebnějších částí oblasti přes krásné, neturistické vesničky. Cestou v porovnání s Everest trekem nepotkáte skoro ani nohu. Přidejte k té idylce, že jdete relativně (kromě jednoho kopce) pořád dolů a to vám těch 10 hodin chůze opravdu uteče.

 

Den 13: den v Namche Bazar (3,440 m)

Dnes po téměř 3 týdnech si dáváme od chůze pauzu. V Namche Bazar je široká nabídka hotelů, restaurací, kaváren a obchodů. Nákupy jsou tady možná ještě lepší než v Káthmándú. Na odpočinek a odreagování po treku je to ideální místo. Vedle extrémní konzumace italské kávy a všeho jiného než rýže a čočky, trávíme čas v muzeu o Himálájích a horolezectví, které určitě stojí za návštěvu.

Den 14: z Namche Bazar (3,440 m) do Lukly (2,840 m) – 20.1 km

Poslední den treku. Dneska poprvé vytahujeme pláštěnky a jsme rádi, že jsme si ji nekupovali zbytečně. Jelikož jsme si již tuto cestu prošli na začátku treku směrem na Everest, tak víme, co čekat. Ač jde to dlouhý den, kdy ujdeme přes 20km, je to v pohodě. Až na mírné stoupání před Luklou, jdeme pořád z kopce. Do Lukly přicházíme kolem 16 h. a zítra už zážitkovým letem zpět směr Káthmandú.

 

Nebudu lhát, trek do Everest base campu byl makačka. Byla nám zima, trek byl dlouhý, ke konci už jsme byli vyčerpaní. Kdyby se mě někdo zeptal, jestli bych do toho šel znovu, moje odpověď je jasná – okamžitě! Ok, přeháním. Okamžitě ne, minimálně měsíc nechci žádné hory ani vidět. Ovšem fakt, že se do Nepálu brzo vrátím, beru jako samozřejmost. Himaláje jsou přesně to místo, kam když jednou vstoupíte, je vám jasné, že se sem budete už navždy vracet.

Specialista na Nepál - Marcel Žitník

Marcel  získal zkušenosti v oblasti cestovního ruchu prací v australských cestovních kancelářích. Indii procestoval křížem krážem. Do Nepálu se každoročně vrací na treky po Himalájích.

Mohlo by se Vám líbit…