Tipy: Vietnam a válečná historie – Objevte tunely Cu Chi a Vinh Moc | Travel Akademie

Tipy: Vietnam a válečná historie – Objevte tunely Cu Chi a Vinh Moc

Cestovat po Vietnamu a nenarazit na pozůstatky vietnamské války, kterou zdejší obyvatelstvo nazývá “americká”, je prakticky nemožné. Krvavá vietnamská válka je jedním z důležitých odkazů země.

Místa, kde boje probíhaly, jsou dnes turistickými atrakcemi a spousta návštěvníků zařazuje tyto válečné oblasti do svého programu záměrně. I já jsem do cestovního itineráře úmyslně zařadila poznávání vietnamské válečné historie.

Vydala jsem se navštívit podzemní tunely v oblasti Cu Chi a Vinh Moc.

Muzea věnovaná válce jsou silným zážitkem.

První dotek vietnamské války jsem ale pocítila ve válečných muzeích v Ho Či Minově Městě a Hanoji. Kolem muzeí jsou vystaveny americké bombardéry, vrtulníky, tanky a jiná bojová technika. V jednotlivých sálech se pak nachází spousta fotografií a dalších předmětů, které kdysi někomu patřily.

To vše doprovází obsáhlý popis dnes již historických událostí, při jehož čtení mi mnohdy běhal mráz po zádech. Bylo ale nutné zapojit i kritické myšlení. Propagandistický literární styl komunistické ideologie je totiž patrný v mnoha anglicky psaných vysvětlivkách a popiscích.

I přes to jsem obě muzea opouštěla se spoustou nově nabytých informací a plná silných dojmů.

Vinh Moc – tunely, kde se rodily i děti

Do podzemních tunelů u obce Vinh Moc jsem se dostala v rámci organizované celodenní tour po demilitarizované zóně. Když jsem vystoupila na parkovišti nedaleko políček s pepřovníky a vydala se s místním průvodcem na procházku udržovaného areálu, kde vládl klid, byl to zlatý hřeb dne.

Tunely Vinh Moc byly vybudovány v roce 1965. Nacházejí se u pobřeží Jihočínského moře, jen pár kilometrů na sever od řeky Ben Hai. Tou v minulém století vedla hranice mezi Severním a Jižním Vietnamem. Na hloubení tříúrovňových tunelů se tehdy podílela celá vesnice Vinh Moc. Oblast totiž patřila k jedněm z nejbombardovanějších a aby si zdejší lidé zachránili život, ukrývali se v tomto důmyslném systému více než 2 km dlouhých tunelů. Na tři sta lidí tady dokonce žilo trvale a narodilo se zde i sedmnáct dětí.

Je to obdivuhodné lidské dílo, které muselo časté bombardování vydržet. První úroveň tunelů se nachází ve hloubce 12 metrů, druhá je o tři metry níže a nejspodnější patro je v hloubce 23 metrů. Na travnatém povrchu nad tunely jsou stále patrné krátery po dopadlých bombách.

Procházka třemi úrovněmi podzemí Vinh Moc

Velká část tunelů se bez poškození dochovala dodnes. V podzemí bylo zavedeno elektrické osvětlení, umístěny figuríny simulující tehdejší obyvatelstvo a tunely byly zpřístupněny turistům. Do podzemí vede dvanáct vchodů a vstoupit do většiny z nich je možné jen s průvodcem. Vietnamský průvodce, který celou naši skupinku zásoboval množstvím zajímavých informací i osobními zážitky z války, nám nejprve na obrázku ukázal plán tunelů a poté nás zavedl do podzemí.

Stropy tunelů jsou ve výšce průměrného vietnamského rolníka, tak jsem prakticky celou dobu mohla jít vzpřímeně. Jen vyšší jedinci museli klopit hlavu.
Během procházky z nejvyššího patra do nejspodnější úrovně jsem si prohlédla postranní místnosti o rozměrech dvou metrů čtverečních, kde vietnamské rodiny trávily čas. V jednom z výklenků byla studna, v dalším záchod. Díky průduchům důmyslného ventilačního systému proudil do podzemí čerstvý vzduch a pod zemí se mohlo i vařit.

Bojová atmosféra v areálu tunelů Cu Chi stále panuje

Tunely Cu Chi se nacházející asi 30 km severozápadně od Ho Či Minova Města a značně se liší od těch ve Vinh Mo. Zatímco ve Vinh Moc panuje klid, během návštěvy areálu tunelů Cu Chi jsem si připadala, jako bych se octla ve válce. Tento pocit ve mě vzbudila jednak střelba rozléhající se areálem lesa, ve kterém se tunely ukrývají, ale i pohled na množství autentických pastí, které zde komunističtí partyzáni během války na americké vojáky nastražili. A také vystavené tanky a děla.

Stavba tunelů v oblasti Cu Chi započala již v roce 1945, kdy probíhaly boje s francouzskými koloniálními vojsky. Tehdy bylo vyhloubeno 48 km tunelů. Během vietnamské války pak přibylo dalších 200 km podzemních cest. Tunely zasahují až na území Kambodže a během války se využívaly nejen jako útočiště, ale hlavně pro pašování potravin, zbraní, munice a zdravotnického materiálu. V roce 1968 byla v tomto lese zřízena operační základna Vietkongu.

Během průvodcované procházky areálem tunelů jsem měla možnost si prohlédnout jednotlivé chýše tehdejšího velení Vietkongu, polní nemocnici a továrnu na podomácku vyráběné bomby. Ochutnala jsem i autentické pokrmy, které byly součástí tehdejšího každodenního jídelníčku. Měla jsem možnost vyzkoušet si na střelnici střelbu ze zbraní, které za vietnamské války používali zdejší partyzáni. Této nabídky jsem ale nevyužila. Z nějakého důvodu mi nebyla po chuti.

Mnohem zajímavější byla ukázka, jak jsou Vietnamci schopni recyklovat cokoliv. V jedné chýši vyřezávali ze starých pneumatik sandále, které následně prodávali.

Dobrodružné prolézání tunelů Cu Chi

Do zdejších tunelů jsem mohla vstoupit na několika místech, přestože byly části složitého a dlouhého systému podzemních chodeb během války poškozeny nebo zcela zničeny bombardováním a na některých tunelech se již podepsal čas. Většina tunelů je určena jen pro útlé postavy. I když nejsem štíhlá jako vietnamské modelky, dostat se do podzemí pro mě nebyl problém. Problém by mohl nastat, pokud bych trpěla potížemi s kolenními klouby nebo klaustrofobií.

Kromě toho, že jsou tunely hodně úzké, jsou i nízké. Vietnamští vojáci se podzemními chodbami často jen plazili. Zatuchlý vlhký vzduch také přispívá k všeobecnému nepohodlí. Ventilace tunelů není nejlepší a tak jsem během prolézání v podřepu se svítilnou v ruce několika desítek metrů dlouhého tunelu občas pocítila i nedostatku kyslíku. Nakonec ale právě toto dobrodružné soukání se podzemním labyrintem uzoučkých chodeb, během něhož je nemožné se neumazat od hlíny, bylo tím nejpůsobivějším zážitkem, který jsem si v rámci poznávání válečné historie Vietnamu odnesla.

O Autorovi - Alena Lundová

Alena studovala v Austrálii, procestovala Nový Zéland, žila v Kanadě a na kole projela Japonsko, Střední a Jižní Ameriku. Vietnam si oblíbila pro skvělé jídlo, pestrou přírodou, etnické menšiny a odlišné životní hodnoty místních.

Mohlo by se Vám líbit…