Na Srí Lance je spousta věcí k vidění a zažití. Surfování, opalování se na krásných plážích, procházky čajovými plantážemi, safari, výstup na nejposvátnější horu, návštěva starobylých chrámů, jízda vlakem, setkání se slony…Když jsem plánovala svou šestitýdenní cestu ostrovem, zaujala mě mimo jiné i možnost dobrovolnické práce v želví líhni.
Želví líhně v Kosgodě
Oblastí, kde je nejvíce želvích líhní, je Kosgoda. Malá rybářská vesnička na jihozápadním pobřeží Srí Lanky. Kosgoda leží jen několik kilometrů na jih od oblíbeného turistického letoviska Bentota a asi hodinu jízdy autobusem severně od Galle. Pláž táhnoucí se kolem Kosgody je jednou z těch, na které se pravidelně vracejí mořské želvy naklást svá vejce. A tak zde zatím nevyrostly žádné velké turistické resorty a po pláži se procházejí většinou jen místní rybáři.
Přesto Kosgoda není turisticky opomíjeným místem. Turisté sem přijíždějí na otočku, aby navštívili některou z želvích líhní, ve kterých se seznámí se způsobem jejich fungování, pohladí si želvu a pokud je zrovna období, kdy želvy kladou na pláži vejce, tak mohou i vylíhlé želvičky vypustit do oceánu.
Jak želví líhně fungují
Želví líhně jsou většinou v soukromých rukách. Stát na jejich chod nepřispívá a peníze na jejich chod jsou získávány jednak z dobrovolných darů zahraničních mecenášů a společností a také ze vstupného, které turisté za návštěvu líhně a možnost vypustit želvu do moře zaplatí.
Hlavním účelem této želví líhně je ochrana želvích vajec nakladených na pláži před predátory jako jsou varani a nebo i lidé, pro které jsou vejce také zdrojem obživy. Aby měly želvičky vůbec šanci se z vajíček vylíhnout, rybáři vejce z písku vyhrabou a prodají je potom do ochranného centra, kde jsou znovu zahrabány do písku. Když se pak po necelých padesáti dnech malé želvičky vylíhnou, je většina vypuštěna zpět do moře. Jen několik želv v ochranném centru zůstává.
Kromě želv s vrozeným postižením a zraněných želv, které najdou rybáři na moři, si zde nechávají i několik samiček. Důvodem je to, že se rodí více samečků, než samiček a jen asi deset procent ze všech želviček vypuštěných do moře se dožije dospělého věku. V moři na tak malé tvorečky totiž čeká spousta predátorů. A tak, aby měly želvy větší šanci na dožití se reprodukčního věku, jsou v centrech ponechány po dobu několika let, než dostatečně dorostou. Poté jsou vypuštěny do moře.
Dobrovolnicí v želví líhni
Dalším zdrojem příjmu želvích líhní jsou dobrovolníci, kteří do těchto ochranných želvích center zamíří pomoci s jeho chodem a starostí o želvy. Pobyt v želvích centrech není zadarmo. Peníze ale míří právě na chod center. Poplatek, který jednotlivé líhně za ubytování, stravu a možnost se o želvy starat požadují, se liší. Stejně jako podmínky dobrovolnické práce.
Já jsem si ze všech možností zvolila Kosgoda Marine Turtles Protecting Centre, které se nachází ukryté ve vegetaci asi dvě stě metrů od pláže. Je to rodinný podnik s více než čtyřicetiletou tradicí, který nyní vede Santha. Za den si zde účtují 25 – 30 dolarů a rozvrh denní práce není moc striktní.
Brzy ráno po snídani jsem čistila vodní nádrže a omývala jsem želvy. Po pauze na čaj jsem čistila líheň od popadaného listí. Po obědě následovala pauza a po ní zametání země kolem nádrží, krmení želv, opravování ochranné sítě nad líhní a také jsem pomáhala dovézt mořskou vodu, kterou plní nádrže. Odpoledne jsem dostala opět čaj a sušenky a před pátou mi skončily pracovní povinnosti a já se mohla vydat na obhlídku okolí.
V tomto ochranném želvím centru jsem strávila týden, během něhož jsem měla možnost nahlédnout do způsobu zdejšího života a chodu líhní. Velkým zážitkem a odměnou mi bylo pozorování líhnoucích se želviček. Několikrát jsem si je také mohla při západu slunce vypustit do moře.
Specialistka na Srí Lanku - Věrka Kusá
Věrka žije střídavě v Čechách a na Srí Lance, kam se poprvé dostala jako turista a začala se zabývat místní kulturou. Ve volném čase cestuje, poslouchá hudbu a jezdí na lyžích.
