Indonésii tvoří tisíce ostrovů s různými kulturami, a proto není divu, že jídlo je tu stejně pestré a rozmanité. A ani na Bali tomu není jinak. Jídlo na Bali je tu chutné a levné a navíc ho koupíte na každém rohu. Oproti našemu evropskému jídlu je indonéské jídlo neuvěřitelně chuťově pestré. Správný pokrm totiž obsahuje sladkou, kyselou, pálivou, slanou i hořkou chuť. Výhodou je, že lidé na Bali příliš nevaří a i v malé vesničce najdete někoho, kdo má svůj warung.
Na ulicích klidně potkáte Balijce, jak si nese domů v pytlíčku polévku. Restaurace jsou tu také, ale spíš je najdete v turistických oblastech a moje zkušenost je taková, že jídlo tam není zdaleka tak dobré. Již je přizpůsobené vašim chutím. Byla by škoda, když už na Bali jste, jíst jenom v restauracích a neochutnat místní kuchyni. A jaké je to nejlepší jídlo na Bali?
1. SATE jsou marinované kousky grilovaného masa na špejli podávané s arašídovou lehce pálivou omáčkou. Sate může být buď z kuřecího, vepřového nebo rybího masa, občas i z kozího nebo mletých směsí. Hodně oblíbená varianta je sate lilit, která se dělá ze stejných masových směsí, kam se pak přidá ještě nastrouhaný kokos, kokosové mléko a koření. Ze směsi se pak udělají kuličky, které se namačkají na bambusovou tyčku a opečou na grilu. Sate lilit se většinou podává bez omáčky. Stánky se sate se vždy otevírají navečer, uvidíte je podél hlavních cest. Sate patří mezi oblíbená jídla při ceremoniích a oslavách.
2. NASI CAMPUR mají snad v každém warungu (stánky s jídlem). Nasi znamená rýže a campur (čti čampur) mix. Pokud tedy chcete zkusit od každého jídla trochu, dejte si nasi campur. Základem je rýže podávaná s různými balijskými lahůdkami – kousek masa buď kuřecího nebo vepřového, většinou jeden kousek sate, trocha zeleniny, vajíčko, někdy krekry z rýžové mouky a samozřejmě sambal (chilli omáčka). Někde vám dají i porci polévky, abyste se tou suchou rýží nezadusili.
3. BETUTU je velmi oblíbené balijské jídlo a buď existuje v kuřecí variantě (ayam betutu), nebo v kachní (bebek betutu). Kuře nebo kachna se vycpe tradičním kořením, poté se zabalí do banánových listů a pak se naloží do kmene banánovníku a nechá chvíli odpočívat. Nakonec se peče v popelu po dobu 6 až 7 hodin. Výsledkem je pak velmi šťavnaté maso, které se snadno oddělí od kostí. A chutná úplně jinak než to naše pečené. Způsob, jakým se betutu připravuje, připomíná babi guling (opečené prase).
4. NASI GORENG je indonéská smažená rýže. Jídlo, které dostanete snad úplně všude, ale vždy je trochu jinak ochucené. Kdo nemá rád moc rýži, může zkusit místo ní nudle (mie goreng). Na pánvi se nejdříve osmahne šalotka, česnek, přidá se sójová omáčka a chilli omáčka, aby jídlo dobře pálilo. Pak se přidá zelenina (cokoliv zeleného), kousky masa většinou kuřecího, ale můžete si dát i variantu s mořskými plody (krevety, kalamari). A nakonec se vše promíchá s rýží nebo s nudlemi. Na vrch dostane ještě osmažené volské oko. Jedno z nejlevnějších jídel, co si na Bali můžete dát.
5. BABI GULING, o kterém si také můžete přečíst v minulém článku o balijské kuchyni, neboli opečené prase je další pochoutka oblíbená mezi místními. Prase se vycpe nádivkou a kořením a pak se pomalu opéká nad ohněm. Výsledkem je pak šťavnaté maso a křupavá kůže. Zpočátku se toto jídlo dělalo jen při zvláštních slavnostech a ceremoniích, ale dnes už si ho můžete dát po celém Bali, ve warungu označeném jako babi guling. Na talíř pak dostanete trochu od každého – samozřejmě rýži a k tomu maso, kůži, zeleninu, škvarky, kousek jelítka a k tomu misku polévky. Hodně warungů najdete kolem Ubudu. Populární warung mezi turisty je Ibu Oka, kde opečené prase můžete zkusit a jídlo tady tolik nepálí, je už přizpůsobené nám turistům.
6. TOFU A TEMPE patří mezi nejrozmanitější potraviny a najdete ho v různých úpravách – jako přílohu, hlavní jídlo nebo jako chuťovku a většinou je smažené, ale může být i naložené v různých omáčkách, nasákne pak do sebe lepší chuť. Tofu se i plní směsí podobné té, jaká je v jarních závitcích. A z čeho se tofu dělá? Vyrábí se srážením sójového mléka s potravinářskou sádrou. Nejprve se sójové boby propláchnou, poté se namočí a nechají se bobtnat. Jakmile jsou dostatečně nabobtnalé, i s vodou se umixují. Následuje vaření při teplotě vyšší než 100 ∞C. Pasírováním vznikne sójový nápoj – surovina pro výrobu tofu, který je potřeba ještě vysrážet. Tempe je taky sója, ale vzniká fermentací. Uvařené sójové boby jsou naloženy do speciální kultury a ta jimi proroste, spojí je a vytvoří tvrdou konzistenci bílé barvy. Už dlouho předtím než lidé objevili jeho výživovou hodnotu, bylo tempe označováno jako „jávanské maso“. Pro místní je to mnohem levnější varianta než maso.
7. PEPES je indonéská metoda vaření, při které se používá banánový list. Ten slouží jako obal. Malý balíček je na obou koncích zašitý pomocí bambusové tyčky nebo párátka a buď může být dušený, nebo vařený. Nejčastěji se používá k přípravě ryb tzv. pepes ikan, ale ryby však nejsou jedinou složkou pro pepes. Mořské plody, maso, kuřecí maso, tofu, tempe, nebo zelenina se dá taky použít. Technika vaření využívající banánový list jako obal je široce rozšířená po celé Indonésii a je známá pod mnoha jmény.
8. LAWAR je tradiční směs obsahující jemné sekané maso, zeleninu, strouhaný kokos a koření. V některých oblastech je lawar připraven z čerstvé krve smíchaný s masem a kořením pro posílení chuti. A to se pak musí podávat bezprostředně po přípravě, v tom teple tady by moc dlouho nevydržel. Na Bali existují dva typy – bílý a červený. Bílá verze obvykle neobsahuje žádné maso ani krev.
9. TERANG BULAN je sladká palačinka, která se přiklopí nahoře druhou částí. Náplň – ta prostřední část – může být z oříšků, čokolády a nebo rovnou od každého trochu. Terang bulan komplet pak obsahuje oříšky, kondenzované mléko, čokoládový posyp na dort, oříšky, znovu slazené mléko, čokoláda a navrch ještě pořádná vrstva másla. Ano, kalorická bomba to je, ale zkusit se musí. Stánky otevírají vždy po setmění.
10. PISANG GORENG alias smažené banány by měl každý, kdo bude na Bali určitě ochutnat. Stejně jako většina pouličních stánků i tuto dobrotu najdete na ulicích až za soumraku. Banán se obalí v těstíčku z vody a mouky. Těsto se už nesladí, protože se používají zralé banány a sladkou chuť uvolní samotné ovoce. Ve stejném těstě se obaluje klidně i kuře, tofu a další dobroty. Když si smažené banány dáte jako dezert ve warungu, občas vám je posypou nastrouhaným sýrem a polejí čokoládou. Možná vám to přijde trochu zvláštní kombinace, věřte, že to chutná dobře.
Specialistka na Indonésii - Ada Tzoneva
Adě se cestování stalo osudovým již během studií na Univerzitě Karlově, kdy 2 roky žila a studovala v Brazílii a půl roku v Portugalsku. Svou zatím poslední velkou cestu podnikla po dokončení studií, kdy strávila několik měsíců v Indonésii, která ji naprosto očarovala.