Vánoce v Mexiku – místní tradice, zvyky a zajímavosti

To, že se blíží Vánoce, se v Mexiku začne naplno projevovat už od 16. prosince. K tomuto výjimečnému církevnímu svátku se minimálně deset dní předem připravují všichni věřící, ba dokonce i lidé, kterým křesťanská víra nic neříká. Od počátku prosince zde všichni přemýšlejí, jak vyzdobit svůj dům nebo byt, co si na sebe obléci, přemítají také o dárcích a těší se na Štědrý večer…

Řeknete si – takže je to jako u nás? Ba ne, na tomhle podobnost víceméně končí. Adventní věnce tady, pravda, neznají, nicméně od 16. prosince až do Štědrého dne zde začínají probíhat takzvané „posadas“. Posada znamená v překladu útočiště, azyl nebo zázemí.

Píseň jako dialog

Toto slavnostní setkání sousedů a přátel zde organizuje každá bohatší a společensky významná rodina. Na začátku této slavnosti se všichni pozvaní shromáždí v atriu nebo ve vnitřním dvoře domu. Všichni drží v rukách zapálené svíčky.

Slavnostní setkání posadas

Zanedlouho se za vstupní bránou vily objeví farář z místní fary, ministranti, kostelník a další lidé spojení tak či onak s kostelem. Farář a ministranti drží v rukách velké loutky zobrazující těhotnou Marii a jejího muže, svatého Josefa. Potom začíná malé, trochu rituální představení. Jak lidé shromáždění ve dvoře, tak i služebníci Boží z nedalekého kostela zpívají střídavě píseň, která je svérázným dialogem. Ti, kteří stojí před vraty, prosí jménem Marie a Josefa zdejšího hospodáře a hospodyni, aby je pustil nocovat. Lidé stojící se svícemi na dvoře jim zpěvem odpovídají, ať jdou dál, ať přenocují a odpočinou si v jejich domě. Vrata do domu se pak doširoka otevírají a hostitelé zvou všechny k prostřené tabuli. Začíná slavnost posada.

Piňata

Každá rodina zde pak dostane piňatu, převezme ji obvykle nejmladší dítě z rodiny. Piňata je hliněný džbánek, který je naplněný sladkostmi, ovocem, kousky čokolády a dalšími dobrotami. Na džbánku je nalepený papír s nakreslenou sedmicípou hvězdicí. Těchto sedm paprsků má symbolizovat sedm smrtelných hříchů. Potom se hosté se zavázanýma očima snaží dřevěnou palicí hliněný džbánek rozbít. Rozbíjet mohou jak děti, tak i dospělí. Pokud se to povede, je to symbolem vítězství nejenom nad sedmi hříchy, ale i nad jakýmkoli zlem a temnotou vůbec.

Piňata plněná sladkostmi zde ve tvaru 7-cípé hvězdy

Posada pro celé městečko

Posadas organizují v Mexiku nejenom význačné rodiny pro své sousedy a přátele, ale v některých malých městečkách třeba i místní radnice. V takových případech nemá tato slavnost punc jakéhosi soukromého setkání, ale je více veřejná.

Radnice obvykle zorganizuje průvod, v jehož čele jdou téměř všechny zdejší děti: holčičky jsou oblečené jako Panna Maria nebo jako andílci, chlapci mají na sobě kostýmy zobrazující svatého Josefa, pastýře nebo tří krále. Dospělí kráčejí až ve druhé, závěrečné části průvodu. Všichni se radují, zpívají náboženské písně, rytmus hudby určují velkými holemi, které si berou s sebou na toto „putování“ a zastavují se téměř u každého domu, kde zpěvem prosí, aby Marii a Josefovi zdejší místní obyvatelé poskytli azyl na jednu noc.

 Mexické děti v kostýmech během průvodu městem

Činí tak pořád po celé cestě až do chvíle, než dojdou k předem domluvenému stavení – většinou je to obydlí místního starosty nebo nejvýznamnějšího podnikatele – a tam konečně uslyší, ať jdou všichni dovnitř, že právě v jejich domě mohou poutníci, kteří nemají kde hlavu složit, najít bezpečné útočiště. Celý průvod vstoupí dovnitř a v domě i před domem začne naplno veselá slavnost, sousedé tam zdraví jeden druhého, přejí si navzájem šťastné a veselé prožití vánočních svátků, dávají si malé symbolické dárky, dětem věnují sladkosti, objímají se, seznamují se navzájem a povídají si o všem možném.

Betlémy

S námi, s obyvateli střední Evropy, mají Mexičané společné stavění betlémů. Říkají jim tady nacimiento (narození, ve smyslu narození Páně) a umisťují je skoro všude. Stejně jako u nás je najdete v každém kostele a v každé rodině, obvykle ve vstupní hale domu nebo poblíž svátečního stolu. Kromě toho se ale nacimientos instalují téměř v každém kancelářském komplexu, na nádražích, na úřadech, v továrnách, na poštách, v obchodních centrech, v přístavech…

 Mexický betlém o Štědrém večeru

Betlémy jsou tam obvykle umístěny už od 16. prosince (ne jako u nás od dvacátého čtvrtého); nicméně chybí v nich až do Vánoc jedna figurka, a sice postava Ježíška. Ta se do zdejších betlémů tradičně doplňuje až o Štědrém večeru.

 Sváteční tabule

Předvánoční přípravy, stejně jako u nás, vrcholí na Štědrý večer. I v Mexiku jsou Vánoce především rodinným svátkem. Ti nejbližší se sejdou u slavnostní tabule a společně povečeří. V mnohých rodinách hospodyně připraví rybu, protože ryba je symbolem křesťanství. Není to však smažený kapr, ale většinou „bacalao a la Vizcaína“ – treska po biskajsky. Tradiční vánoční nápoj, který nesmí chybět na štědrovečerním stole je ponche. Což je specifický slaďoučký kompot z jablek, sušených švestek, guavy, dužniny plodů tamarindu a mexického hlohu (říká se mu tady tejocote, někdy psáno i jako texocotte). Do téhle ovocné směsi se obvykle přidá ještě troška skořice a také „piloncillo“, což je tvrdá sladká melasa z cukrové třtiny. Každé mexické dítě se na tento štědrovečerní nápoj nesmírně těší.

 

Dětmi milovaný vánoční nápoj ponche

Jako desert zde na vánoční tabuli nikdy nesmějí chybět sušenky s příchutí zázvoru, marcipán a také turón – smažené banánové rolky, v nichž jsou plátky banánů společně s plátkem plodu chlebovníku obaleny v hnědém cukru a osmaženy na oleji ve fritovacím hrnci.