Tipy: 10 dní v Tibetu – trek napříč královstvím Mustang

Není další takové místo na Zemi jako je Nepál. Poprvé jsem sem přijela před více jak 10 lety na 3 měsíce a od té doby se sem vracím. Jako dobrovolnice jsem vyučovala důchodkyně angličtinu a od té doby se sem pravidelně vracím. Mimo učení jsem se vydala i na pár treků, navštívila starodávná města a místní buddhistické chrámy. V té době jsem ještě nevěděla, že to nejlepší na mě teprv čeká – trek královstvím Mustang.

Království Mustang je místo, které chcete navštívit. Je to zapovězené tibetské království, země starodávných civilizací čekající na vás, abyste ho probádali. V Mustangu bydlí domorodí tibetští obyvatelé, kteří se doposud věnují praktikám svého umění a kultury. Tato část Nepálu je jednou z nejvíce nedotčených míst celého světa. A na trekování v této oblasti nikdy nezapomenete. Na vlastní oči spatříte staré město hlavní město Lho Mantang, nádherné kláštery a potkáte místní obyvatele. Ti na vás budou koukat s vykulenýma očima, jelikož si ještě na cizince nezvykli. Při objevování této oblasti narazíte na vytesané jeskyně, vesnice ze středověku a samozřejmě tibetské mnichy. Při pohledu na Himaláje se vám zastaví dech.

Jak se dostat do Nepálu?

Do hlavního města Nepálu, Káthmandú, doletíte z Evropy bez problémů. S jedním přestupem bude cesta trvat asi 14 hodin. Z Káthmándú poletíte do Pokhary a pak do Jomsomu. Oba lety trvají asi 1 hodinu a 45 minut. Z Jomsomu již můžete vyrazit pěšky do vesničky Kagbeni, kde začíná Horní Mustang.

My, jelikož jsme „cestovatelé-dobrodruzi“, jsme vyrazili po zemi. Tedy autobusem z Káthmándú do Jomsomu. Náš trek jsme si ještě prodloužili o pár dní výšlapem na Poon Hill. Na vrcholu na vás bude čekat nádherný pohled na Annapurny při východu slunce.

Sešli jsme do ne zrovna ikonické lázeňské vesnice Tatopani. “Tato” znamená horká a “pani” je voda. I když z názvu vyluštíte, že jde o lázně, realita je jiná. Představte si spíše bazén pro děti k prasknutí a Nepálce čekající na evropské turistky, které se k nim v bikinách přidají. Tuhle příležitost jsem si nechala ujít.

Další den se pokračuje nádherně pomalovaným indickým náklaďákem. Oproti mně si můj přítel cestu užíval. Mně se třikrát zvedl žaludek. Asi byste čekali, že infrastruktura v Střední Asii nebude jako na Západě. Dokud nezažijete, neuvěříte. Pokud se vydáte do Nepálu, tak se připravte na opravdové překvapení. Jen dodám menší doporučení. Pro jistotu si přibalte kinedryl.

V Nepálu vám může i jen sto kilometrů zabrat celý den. Na oplátku budete odměněni nádherným pohledem na okouzlující vesnici Marpha. Nejen v této nepálské vesničce jsou domy s hromadou suchých větví na střechách. Podle všeho to není příprava na zimu, ale ukazatel bohatství rodiny, která v domě bydlí. Jsme ve vyprahlé části země a dřevo je vzácností. Větvičky se pálí jen při oslavách a svátcích. Mimo ně se místo dřeva k zatápění používá kravský trus. Krom domečků s větvičkami na střeše je vesnice vyhlášena místními jablky. Kam se na ně hrabou jablka značky Gala a Idared. Místní z jablek vyrábějí nejen chutné koláče, ale i pálenku.

Z vesničky už budeme muset po svých. Vyrážíme po rovince jakýmsi korytem. Krajina se oproti předchozímu dni změnila. Obklopují nás mohutné hory a kolem nás se volně pasou kozy. Nepříjemným překvapením je silný vítr. Je tak silný, že si musíme krýt pusu a nasadit brýle na ochranu před pískem. Nebudu lhát, není to nic příjemného.

Ještě ten den dojdeme do Kagbeni. Zde na nás už čeká takzvaná brána do království Mustang. Tady se musíme praštit přes kapsu a zaplatit nemalou částku, abychom mohli pomyslnou bránou projít. 10denní povolení vyjde na 500 USD. Dobrou zprávou je, že určitě nebudete zklamáni nádherou, která vám vezme dech. Průkaz na vstup si zařiďte už v Káthmándú.

Den 1: z Kagbeni (2840 m) do Samar (3500 m)
Už první den začíná být fyzicky náročný. Převýšení není teda nejmenší a nadmořská výška tomu taky nepomáhá. První den vyšplháme na místo, kde už na turisty narazíte minimálně. Před očima se vám odhalí nejkrásnější výhledy na vyprahlá pohoří a říční údolí Kali Gandaki. Údolí je obklopeno mohutnými horami a vede do vesnice Samar, které leží uprostřed v sadu topolů. Che Le pass má 3600 m a je našim prvním průsmykem, kde se nám dostane první unikátní pohled na Annapurny na treku.

 

Den 2: z Samar (3 600 m) do Ghiling (3 800 m)
Další den opustíme Samar a sestoupíme jalovcovým lesem k řece. Po včerejším náročném dni nás naštěstí čeká lehčí úsek bez náročných výstupů. Ve vesnici Bhena si dáme svačinu a vyrážíme do vesnice Gheling. Tady najdeme nádherně pomalovanou stúpu, školu i klášter. Místní přátelští lidé jsou nazýváni Lobas, což v překladu znamená lidé z království Lho. Vzhledem k tomu, že nejsou zvyklí na cizince, tak nás hodně a rádi okukují. Pro úplnost, my zase okukujeme je, takže se na sebe vlastně všichni jen díváme s úsměvem od ucha k uchu.

Ubytování máme v nádherném hotelu, který vlastní tibetská královská rodina. Kvalita ubytování nás hodně překvapila. Skoro vždy máme pokoj se sociálkou, postelí i přikrývkou. A ještě k tomu nám všude připraví teplá jídla. Takový himalájský luxus.

Den 3: z Ghiling (3800 m) do Ghami (4000 m)
Dnes nás čeká ještě krásnější výhled. Je pravda, že to si říkáme každý den a pak nás čeká ještě krásnější. Dnes se nám odhalí vrcholky Himalájí, a to nejen Annapurny, ale i Mt. Nilgiri, Thorong La a Gangapurna. A samozřejmě krásné blízké okolí království Mustang. Ještě ten den dojdeme do Ghami, které je třetím nejlidnatějším osídlením Lobů. Najdeme zde starodávné městské brány, vodní kanály a kláštery. Vesnice jsou plné tradiční bahenních domů, kde bydlí místní. Tady jsme poprvé narazili na problém s ubytováním. Žádné nás zde nečekalo. Přesněji hotel měl sice volno, ale nebyl funkční. Průvodce vyšel na průzkum najít nový hotel. Naštěstí náš průvodce hodil očko na místní slečnu, která nám hotel otevřela. Později nám důvěrně sdělil, že je do milé slečny tajně zamilovaný. Hned ve vstupu nám bylo jasné, že tady nikdo už nějaký ten pátek nenocoval. Všude byl prach a nepořádek. Nejhorší byl asi pohled na koupelnu. Připomnělo mi to záchody z indického nádraží v Kalkatě. Tragické ubytování nám ale vykopenzovali místní, kteří za námi večer přišli na večeři a besedu. Určitě to byl jeden z nejhezčích večerů celé cesty. Paní nám uvařila a atmosféra byla úžasná.

 

Den 4: z Ghami (4000 m) do Marang (4200 m)
Ani další den jsme nebyli ošizeni o nádherné výhledy. Je mi už trapné to říkat stále dokola, ale bylo to opravdu okouzlující a řekla bych i krásnější než den předtím. Už i průvodce se mi začal smát, ale já si prostě nemůžu pomoct. Dnes byl největším zážitkem návštěva vytesaných jeskyň, o kterých nikdo moc neví, k čemu sloužily a proč zde jsou.

Den 5: z Marang (4200 m) do Lo Manthang (3840 m)
Začínáme navštěvou Ghar Gompy, o které se věří, že byla postavena v 7. století. Jde o jednu z nejstarších tibetských gomp a je o ní dokonce i zmínka ve starých tibetských mytologiích. Celý den nepotkáme ani živáčka a oběd si dáme na vrcholku kopce s výhledem na krajinu. Dnes si šmakujeme na plackách s vařeným vajíčkem. Lepší místo na piknik tedy neexistuje. Než vstoupíme do naší cílové stanice, míjíme bránu města na vrcholku hory obklopenou stovkami modlitebních vlajek. Od našeho průvodce dostaneme vlaječku jako dárek. Tu pak s našimi osobními přáními uvazujeme k ostatním. I když nejsem zrovna emocionální člověk, tak tento okamžik mi utkvěl v paměti jako jeden z nezapomenutelných z celého treku. V podvečer pak dorazíme do hlavního města království Lho Lhomantag.

 

Den 6 : Lhomanthang
Po týdnu náročného hikingu si dáváme celodenní pauzu. Ve městě Lo Manthang je pár restaurací, kaváren a obchůdků s tibetským zbožím. Nakonec si vybíráme jednu z mnoha thank. Odpoledne navštívíme klášter a za 10 USD nás místní průvodce provede královským palácem a posvátnými místy. Ke každému dodá legendu nebo příběh tibetské historie.

Den 7 : Lhomanthag – celodenní vyjížďka na koních po okolí
Nikdy bych mě nenapadlo, že nasednu na koně a budu se na něm projíždět v Tibetu. Ale je to tak. Byla jsem z toho nadšená. Nešlo o klasického koně, jaké známe u nás, ale o křížence poníka a osla. Už měl něco za sebou a někdy měl, chudák, problém se pohnout. Pro mě perfektní parťák. Už ráno jsme na koni vyrazili na okruh kolem místních vesnic. Našli jsme další vytesané jeskyně do skal. Z neznámého důvodu z nich byl náš průvodce úplně bez sebe. Nechal se fotit uvnitř jeskyň nebo si sám dělal selfíčka.

 

Den 8: Jízda jeepem do Muktinathu (3710 m)
I když je jeep pro 5 lidí, tak není překvapením, že v Nepálu nabere při nejmenším lidí 8 a dvě kozy. Na střeše je ještě místo, tak tam dají tři jehličnany. Měla jsem štěstí a kozenku jsem nedostala na klín já, ale náš průvodce. Cesta určitě nepatří mezi nejbezpečnější a rovinaté na světě. Nebezpečím tu je i vodopád, který může zablokovat silnici. Díkybohu jsme všechno přežili a večer přijíždíme do posvátného města Nepálu – Muktinath. Je to jedno z nejstarších osídlených oblastí celého Nepálu. Tisíce turistů a také Indů se sem sjíždí každý rok, aby se zde vykoupali v posvátných lázních.

Konec výpravy Mustangem
A tady náš trek Horním Mustangem končí. Zpět do Pokhary jedeme autobusem. Všichni jsme pěkně unavení a celou cestu prospíme i 12 hodin indického popu hrajícího z rádia řidiče.

Mít možnost navštívit a vidět bývalé tibetské království Mustang je zážitek a privilegium na celý život. Od výpravy jsem toho hodně čekala a v žádném případě jsem nebyla zklamaná. Všechna očekávání byla předčena a Mustang je a bude nejkrásnějším místem na světě. Nebo alespoň v Himalájích.